deníček štěňátek

 

Protože všichni netrpělivě čekáte, kdy zase štěňátka začnou psát, přemluvila jsem, aby už se do toho dali. Loni psali kluci, tak letos bych to nechala na holkách, co vy na to? A nejlepší bude slečna Červená, protože se stejně jako loni Amosek narodila první a tak celé té bandě bude jistě šéfovat :-). Čtěte od konce!

 

13.11.2011

dokončení deníčku

Všechno strašně rychle uteklo a už i poslední brácha odjel. Teda vlastně odletěl. Na cestu se chystal dost dlouho - všechno to očkování, papíry apod. a tak se zdálo, že se ho snad ani nezbavím, že to jen slibují. Ale už je pryč. V pátek si pro něj jeho nová panička přijela a v sobotu už frrrrr a letěl letadlem domů. Panička byla z té jeho cesty hrozně nervózní a fakt se s ní nedalo vydržet. Jako i já jsem byla trochu napnutá jak to zvládne, ale je to frajer. Zvládnul to na jedničku. Takže teď už se válí někde v teple na pláži....a já tady mrznu...fuj. Jsem měla letět s ním... No já vím, někdo tady na to všechno musí dohlížet.

Takže přeju všem bráchům a ségrám spokojenej život, hodný páníky, měkkou postel a vždycky plnou misku a doufám, že se s váma brzo uvidím. Enzo, s tebou už ne, já vím, ale ty mi budeš psát a posílat fotky. Myslím, že to teplo ti budeme zrovna teď všichni závidět :o).

 

                                                       Tak se mějte, pac a pusu Vaše Bawinka :-)

 

 

8. + 9.týden

Všichni jsme zase o dva týdny starší a taky se stalo mooc věcí. A proto jsem neměla vůbec čas psát. Tak teda opožděně, ale přece. No snad si to budu všechno ještě pamatovat :o))

Protože je pořád moc hezké počasí, můžeme být hodně venku. Máme tam tu velkou ohrádku, ale tam se nám moc nelíbí, tam už to známe. My chceme lítat po celé zahradě! A taky už lítáme. S mámou a tetou chodíme až na druhý konec!!! Jsou tam sladké hrušky, které nás mám naučila jíst :-). Jen panička se pak trochu vzteká, že nechceme zpátky a někdy na nás použije trik s jídlem. Abyste to pochopili - když se u nás volá k jídlu "děti papat", tak se mlátí do té naší kovové misky, protože to je slyšet i na tom druhém konci zahrady. A my, protože máme hlad pořád, jak to slyšíme, hned utíkáme za zvukem. No ale párkrát už nás panička oklamala a jen předstírala, že bude jídlo! Musím si na to dávat víc pozor!!! Nj, ale jak poznám, kdy kecá a kdy ne? :o))

Taky už jsme paničce předělali pár záhonků. Myslím, že se nám to povedlo moc hezky....stejně tam ta folie k ničemu nebyla a ty rododendrony potřebovaly ostříhat....

Musím taky poděkovat všem návštěvám co sem chodí za dobrotky a hračky co přinesli. Všechno je super, hlavně jídlo :-)) Jestli já náhodou nebudu po mámě....

Panička má trochu zpoždění s fotkama, ale to proto, že se nám pokazila karta a o moc hezké fotky jsme přišly. Panička byla moc smutná, protože tam byly naše společné fotky, které už nemůžeme znova udělat, protože pár z nás už odjelo do nového domova :-( A z toho byla panička taky smutná, je jí po štěňátkách moc smutno.

A kdo teda už odjel? Jako první odjel Bakiri. Bydlí teď se svým novým pánem v Polsku a už pilně trénuje na výstavy. Však uvidíte na fotkách co nám poslal. Hned za ním odjela Bheikisisa, ta bude bydlet v Brně a určitě se za ní někdy pojedeme podívat. A jako třetí odjela Bahati, za kterou taky určitě vyrazíme na návštěvu a určitě se taky potkáme na nějaké té výstavě :-).

Doma jsem zůstala já - Badawi - já jsem už domácí, jen pořád nemám svou stránku jako máma s tetou...musím tu paničku trochu popohnat, protože jinak nikdo nebude vědět, že tady bydlím! A dál je tady se mnou brácha Badrani, kterému se teď říká Enzo. Ten mi tady bude ještě chvíli zavazet, protože ho čeká moooc daleká cesta a musí se na ni pořádně připravit. Takže prej ještě aspoň dva měsíce mi tady bude zaclánět :o).

A dál tady máme Bititi, Babukara a Basseyka, kteří ještě na ty své pravé pánečky čekají. Tak honem, přijeďte se na ně podívat! Vy si je zamilujete a já se jich aspoň zbavím. Víte co to je, řídit takovou smečku???

Tak nic, jdu honit tu paničku, ať udělá fotky!!! Přidáme je určitě co nejdřív :-)

 

 

7. týden

No tak oproti minulému týdnu už to zase taková hitparáda nebyla... Jako jo, byli jsme zase pořád venku, a domů se chodili prakticky jen vyspat. I jídlo jsme dostávali na terase a někdy spali tam, ALE !!! Zase, už zase, se nám ubližovalo. Zase drápky, zase ble tabletky a na konci týdne to nejhorší. Jako to si ani nedovedete představit co nám udělali!!! Drápky jsou oproti tomu NIC. Napsala bych to jinak, ale cenzor by mi to asi smazal.... No prostě nás naložili do auta, což by teda nebylo nejhorší. Sice jsem se já a Bititi tak trochu poblinkala, ale jen cestou tam! No a pak to začlo. Napřed obr jehla do krku, ale to je fut nic, to jsme jen kvikli, ale pak nám narvali milion jehel do ucha a to už teda jako bolelo fakt hodně. HODNĚ, HODNĚ, HODNĚ. A taky jsme to dali všem najevo. Ale bylo to prd platný. Já jsem teda řvala asi nejvíc, se klidně přiznám. Ječela jsem i když už podle paničky nebylo proč a říkala mi, že se už mám "vypnout" :-)) Teď se tomu směju, ale tam mi do smíchu fakt nebylo! Domů jsme jeli všichni zelení. I páneček s paničkou a zelenou teď máme i ohrádku a hračky... Doma jsme za to utrpení dostali porci navíc a taky na kousaní sušené trachey. Pak už nám bylo fajn, ale panička ta z toho byla hotová ještě večer. Prej tohle už nikdy dělat nebude, že už na všechny s nějakým tetováním (tak se tomu teda asi říká) kašle. No nám už je to prd platný, když máme uši durch probodaný že?

No ale jinak to byl nakonec docela fajn týden. Na zahradě už se odvážíme sami dooost daleko. Umíme si najít super sladký švestky a taky umíme líp kousat. Bahati se důvěrně seznámila s věcí, které se říká včela a to rovnou 2x. Teda ale to byl řev. To byste museli slyšet. Než panička přišla na to, že jí "jen" píchla včela, tak už se balili, že jedou na veterinu, že má nejmíň na dvakrát přeraženou nohu :-)). Nakonec našli žihadlo a bylo po panice. Ani jí ta noha neotekla, tak nevím proč tak řvala... a za dva dny znova :-)) No řekněte, není ona kopyto???

Jo a taky nás panička furt chválí, že čůráme na travičku. Ona z toho má vždycky takovou radost, že jsme se domluvili, že teda na tu trávu budeme čůrat, když jí to dělá tak dobře. Ale teda ne ráno, když je mokrá! Jako nějaký hranice to musí mít! Ráno hezky suchou tlapkou do záhonku nebo na terase! Zase nejde vyhovět úplně všem a vždycky. A obzvlášť Ridgebaci by se toho měli držet! To čůrání venku do sebe ale přece jenom něco má, protože když už to nevydržíme a načůráme si v ohrádce a není tam zrovna po ruce nikdo, kdo by to hned uklidil, tak je to hnus. Pak tím někdo z nás projde a donese to až do pelíšku...ble. Venku je to lepší, to je fakt. V tom má panička pravdu.

No a samozřejmě za náma chodí návštěvy. Byli tu velcí lidi i malý lidi a taky další zrzavci jako máma s tetou, jen větší. Malý lidi má ráda Bititi (oranžová). Vždycky dělá hodnu holku a dává těm malým dvounožcům pusinky. A já mám ráda ty, co nám něco přinesou. Třeba piškotky, který máme moc rádi. Panička říká, že budu nenažraná po mamince...no tak třeba i jo a co má být??!

O jídle nevím co bych vám napsala nového, protože vlastně nic nového nejíme...Teda vlastně jo! Dostali jsme granule. Divný kolečka s dírkou uprostřed. Jako snědli jsme to vcelku s chutí, přece jenom bylo to nové, ale maso je maso... Když to bylo namočený, tak to bylo takový lepivý a když to bylo suchý, tak to křupalo a drobilo se to na zem... No nevím jestli bych si tohle oblíbila. Ale prej to budou někteří z nás jíst celý život, tak ať si zvykáme.

 

fotogalerie ze sedmého týdne ZDE a větší galerka na rajčeti ZDE a ZDE

 

No vlastně a ještě něco jsem vám neřekla! Ale vy už to stejně všichni víte. Já jsem nakonec vyhrála konkurz na psa domácího! Takže zůstávám doma :-) Asi jsem paničku okouzlila tím jak umím pěkně ječet a kousat a vztekat se. A že tohle všechno umím fakt dobře!

 

6. týden

Tak tohle byl super týden. Tento týden nám nikdo neubližoval, žádný drápky, žádný hnusný tabletky apod. Naopak, všechno bylo moc fajn. Protože bylo venku hezky, chodili jsme hodně na zahradu. Zahrada je moooc veliká a tak jsme každý den mohli objevit něco nového. Je pravda, že napřed se nám moc daleko od paničky a mámy nechtělo, ale postupně jsme přišli na to, že máma je pořád nablízku a není se čeho bát. Takže už zádrně likvidujeme paničce něco čemu říká Rododendron...vždycky když někdo z nás kousek nese v tlamce, tak se hrozně rozčiluje, že jí tam po našich nájezdech nic nezbyde. Ale když ono se to tak suprově škube...a vůbec, na co jí tam to křoví vlastně je??? Taky máme na zahradě postavený "domeček" s výběhem. Jako je to tam velký, máme tam hromadu hraček, ale stejně tam vůbec nejsme. Radši jsme na terase, kde můžeme utíkat kam chceme, můžeme škubat rododendron a nebo si jít lehnout domů. Naštěstí panička velmi rychle pochopila, že ten "letní byt" není nic pro nás :-) Pamatujete, jak jsem na začátku psala, že je potřeba si každého naučit podle toho jak potřebujete? Tak tohle je ten správný příklad úspěchu!

 

Na jídlo už dostáváme úplně všechno, dokonce i kosti! Kuřecí křídla nebo velké kosti na okusování. Ty jsou super. Sice se z toho štěně moc nenají, spíš jen unaví a párkrát popere o kost se sourozencem, ale moc mě baví to ožužlávat. A křídla, ty zvládáme hltat, tak ty se ani moc kousat nemusí :o). A taky jíme všechno jídlo co papá máma s tetou, protože se o to svoje rády dělí. Většinou napřed "ukecáme" mámu a teta se ráda přidá. Takže se dá říct, že celkově jíme 6x denně :-)) - 4x nám dá panička masíčko se zeleninou a někdy nějaký ten tvaroh s vajíčkem a kozím mlíčkem + 2x máma s tetou. Že je to nechutný? No možná pro vás, ale pro nás je to to nejlepší co můžeme mít, protože nejenom, že je to pěkně požvýkané a má to tu správnou teplotu, ale ještě k tomu navíc dostaneme trávící enzymy, které mají dospěláci v žaludku. Jako je fakt, že kdyby nám máma vyhodila nějakou hnusnou granulovou kaši, tak by to byl humus, ale protože máma i teta taky jí masíčko, skoro není poznat, že už to jednou někdo jedl!

 

fotogalerie ze šestého týdne ZDE a větší galerka na rajčeti ZDE

 

 

5. týden

Další týden je pryč a já si troufám říct, že teď už jsme opravdoví psi. Opravdoví RR. Teda kromě oranžovky, ta je RR jen napůl když jí chybí ten ridg. Ale je fakt, že ona to dožene jinak :-). Takže asi bysme se mohli konečně trochu představit:

 

Napřed já - slečna Červená do budoucna Badawi nebo Bahati Manwë (podle toho jak se panička rozmyslí) - když to píšu já, tak bych se mohla trochu vychválit...ale panička to čte, tak by mi to asi neprošlo. Takže pravda je taková, že já jsem největší ludra z vrhu - všude jsem první, když je nějaká bitka, musím u toho být, přeperu všechny naše kluky a už to zkouším i na tetu Zippy a občas i na paničku.  Ale tam mi to moc neprochází...to budu muset ještě natrénovat! Na mámu si zatím moc netroufám, ale i to časem zmáknu. Pochopte, že to je proto, že tomu tady všemu šéfuju. Kdybych nebyla taková jaká jsem, nešéfovala bych. A co o mě ještě říct...nooo, někdy trochu ječím, někdy i trochu víc, ale to je jen jeden ze způsobů jak dosáhnout svých cílů. A my RR jsme v tomto ohledu dost vynalézaví. Věřte, že mám v zásobě ještě další prostředky :-))

 

slečna Fialová do budoucna Badawi nebo Bahati Manwë (podle toho jak se budu jmenovat já) - jo, jo, taky pěkná potvora, ale není to na první pohled poznat. Přepere i dva kluky zaráz a paničku už taky pěkně hryzla. Někdy jí dělá trochu problém vyřešit jednoduché věci - jako třeba když vleze do ohrádky, tak nemůže znova trefit východ ven :-))) A někdy trochu hloupě kouká, ale to ona dělá jen tak. Ono se jí pak věnuje míň pozornosti a může vymýšlet lotroviny. A moooc ráda dává pusinky.

 

slečna Růžová - Bhekisisa Manwë "Beki" - liška podšitá to je! Když něco vymyslí, tak to taky udělá. A je strašně rychlá! Je sice nejmenší, ale je nejrychlejší. Když nám panička utíká, tak ji vyždycky uloví jako první i kdyby vyběhla posední! Panička jí říká "tryskomyš" :-)) A ono to na ni sedí, protože když nahodí ten svůj "psí" pohled, je to prostě myšička růžová.

 

slečna Oranžová - Bititi Manwë "Biti" - nemá ridge, ale bude to RR víc než my ostatní. Je moooc chytrá a umí toho využít. Je to mazlík, který si umí paničku omotat kolem prstu a kdyby ten ridge měla, tak je jasný, že doma by zůstala ona! Je taky hodně opatrná a moc nekouše, spíš jen dává pusinky a opatrně zkouší co všechno může. Moc se jí líbí malé děti. A je to strašnej nenažranec. U misky je první a odchází poslední. Kdyby mohla, dá si asi i tu misku :o).

 

pan Hnědý - Bakiri Manwë - jo to je manekýn. Kdyby měl zrcadlo, tak do něj nejspíš pořád kouká. Všichni se nad ním rozplývají, jak je krásnej, že krásně kouká...no abyste se z něj všichni poto....! Taky umí házet ty svý černý psí oči na paničku a všechny návštěvy a je pořád středem pozornosti. A taky umí pěkně hryznout! Souboje s ním jsou docela těžké, ale zatím to dávám i když váží víc jak já.

 

pan Zelený - Badrani Manwë "Bady" - Bady je takový...no jak to říct...pro zasvěcené můžu napsat, že má doma přezdívku Niobenka :-)))) On než něco udělá, tak to musí pořádně rozmyslet, jestli je to bezpečné, jestli to stojí za to... a pak jde a udělá to. Ale klidně sám, nás ostatní k tomu nepotřebuje. Někdy vypadá, že má prostě nějaký svůj svět a ostatní neexistují. A je to velký mazel - rád se chová a hned usíná. On teda usíná docela často kdekoli. Asi ho vyčerpává to neustálé přemýšlení...

 

pan Modrý - Bassey Manwë "Bazi" - Má nejkrásnější ridge a divnou barvu. Teda panička říká, že má nádhernou barvu, že je to celej dědeček Chili (tak toho ale fakt neznám) a to nejenom barvou. Bude z něj prý PAN pes a je fakt, že už na tom pracuje. Nic ho nerozháže, je to velký kliďas. Do ničeho se nehrne po hlavě, tak jako já, ale prohlídne to, zváží, jestli má cenu tomu věnovat pozornost a pak buď jde nebo nejde. Je kontaktní, ale ne vlezlej. Moc rád leží vedle dvounožců. Ne na nich, tak jako my ostatní, ale vedle nich s hlavou na jejich ruce, noze nebo jiné použitelné části těla. A panička ho za to miluje asi nejvíc ze všech (samozřejmě hned po mě!).

 

pan Stříbrný - Babukar Manwë "Babu" - jo, jo, to je můj nevětší parťák. To my dva jsme u všeho první, my všechno zařizujeme. Babu je největší a asi z něj roste opravdu velký pes. Prý proto, že má dlouhý ocas :o)). Je prý stejný jako Astík z minulého vrhu. Ale toho já neznám, takže těžko říct. Je moc chytrý (tak jako já!), cokoli nového hned vyřeší. Prý bude dobrý na práci (tak jako já!).

 

A co nového se v našem pátém týdnu dělo? Návštěvy chodí pořád, taky se stříhaly ty blbé drápky a zase nás odčervovali. Ale teď už jinak - dostali jsme do huby takovou ble tabletku. Někomu se dařilo ji vyplivnout, někomu ne, ale i těm úspěšným ji stejně znova narvali do krku, takže o svou tabletku nikdo nepřišel. A proslýchá se, že tohle bude ještě minimálně jednou!!!

Taky nás fotili v postoji. Aby prý viděli, jak jsme křivý...teda pardon, krásní :-)) Nám holkám to šlo moc dobře, to bylo šup, šup - postavit, posadit a další. Ale kluci :-)) no to byste museli vidět. Jako nejvíc vynervil paničku Bady. Toho fotili tři dny a prý to stejně není ono. On si pořád lehal a klidně jim tam usínal :-)). A ostatní kluci jim dali taky docela zabrat. Snad kromě Baziho, u kterého je ale celkem jedno jak je křivej, protože on na výstavy kvůli zálomku na ocásku chodit nebude. A přitom je prý moooc hezký. Škoda.

A byl tu náš skoro brácha Amosek i s něčím chlupatým, čemu říkali Ofelka. Prý je to taky pes. Jako nevím no... I když je fakt, že to i štěkalo... Skorobrácha byl s tetou Zippy na výstavě v Bratislavě a byli tam moooc šikovní. Zippy byla druhá a Amosek dokonce první a dostal medajli! Tak třeba budu jednou taky někde první a budou mě všichni chválit tak jako jeho...

A nakonec zase jídlo - ochutnali nějaké novinky - acidofilní a kefírové mléko, dršťky a hrušku. Všechno je mňam!!!

Jooo a kluci jsou kluci :-)) Už mají celé to mužské náčiní pohromadě na svém místě :-).

 

fotogalerie z pátého týdne ZDE a větší galerka na rajčeti ZDE

návštěva Zuzky, Kristýnky, Amoska a Ofelky + Kiburka - ZDE

a ještě jedna návštěva - AnDen - ZDE

 

 

4. týden

Čtvrtý týden života štěněte je návštěvní. Co že to znamená? No já vlastně vůbec nevím, ale tak to říkala panička. Možná je to proto, že k nám začaly chodit skoro denně návštěvy dalších dvounožců a taky čtyřnožců. Všichni si nás hladí, chovají, šišlají na nás a my je můžeme okusovat a trhat jim části oblečení a oni se tomu jen přiblble smějí a říkají, že to nevadí :-)). Taky jsme tu měli jednoho mini dvounožce, skoro bych řekla, čtyřnožce nebo plazivce (?), protože na těch dvou nohách mu to moc nešlo. Byl srandovní a divně voněl. Ale líbil se nám moc, tak doufám, že nám ho ještě někdy půjčí na hraní.

Taky bych jménem nás všech chtěla moc poděkovat za suprový hračky co nám návštěvy nosí. Jsou fakt k sežrání (doslova) :-)

Jinak tento týden nám ani nikdo nějak zvlášť neubližoval. Sice se zase něco proslíchá o stříhání drápků a odčervení, ale zatím se nic neděje...

A co že tento týden nového papáme? Už baštíme hovězí, telecí, kuřecí a krůtí masíčko a k tomu zeleninu. Všechno je to pomleté, abysme se nemuseli zdržovat s kousáním, které nám zatím moc nejde. I když do achilovky umíme kousnout krásně :-)) A k tomu všemu máme ještě kozí mlíčko, vajíčka (žloutky), tvarohy a jogurty s medem. Je to ta nej mňamka (teda hned za maminčiným mlíčkem!). Že byste si taky dali?

 

fotogalerie ze čtvrtého týdne ZDE a větší galerka na rajčeti ZDE

a fotky s miminkem Víťou

 

3. týden

Čas strašně rychle letí a z nás už jsou velcí psi. Teda ne ještě úplně velcí, protože panička říkala, že budeme ještě mnohem větší. Teda ona to řekla trochu jinak, ale nevím jestli to sem můžu napsat....Řekla, že je úžasné vidět, jak za půl roku vyroste z půl kilového klubíčka 40ti kg hovádko :-)) (To poslední slovo jsem fakt musela cenzurovat!).

A co jsme celý týden dělali? Začátek týdne jsme ještě trávili v naší bedničce a snažili se "běhat" tam a zpět. Máma a teta Zippy byly pořád s náma. Teta Zippy nám dokonce dávala svoje jídlo, ale nějak jsme to ještě nedokázali ocenit. Promiň teto, snad příště.

Taky jsme dostali místo šňůrek obojky, aby bylo jasné, že nejsme přerostlé myši, ale PSI. Moc nám to v nich sluší, však koukněte na fotky :-).

Jo a to odčervení!!! No já jsem věděla proč se na to nemám těšit! Já jsem věděla, že je to slovo divné a že se mi vůůůbec nelíbí. Jedním slovem to bylo FUJ. Prostě týrání zvířat!!! Panička za náma přišla a prej "koukejte co vám nesu, dobrotka to bude". Takhle lhát malinkatým štěňátkům! Nalila nám do tlamiček nějakou hnusnou růžovou břečku. Bleeee. Jsme prskali, dělali z toho bubliny, ale nic to nebylo platný. Naštěstí pak přišla mám a zapili jsme to mlíčkem. Tak nám bylo hned líp. Příště si musím na takový zákeřnosti dát bacha!

Taky na nás bylo už koukat pár dvounožců. Sice jen na chviličku, protože návštěvy ještě nebyly povolené, ale stihli jsme aspoň zjistit, že na světě jsou i další takový jako je panička a páneček.

A největší událostí bylo naše stěhování. Rozbrali nám bedničku, nechali jen půlku a šup s námi do ohrádky v místnosti, které říkají kuchyň. Panička se zase tvářila nadšeně, tak jsem čekala nějakou záludnost, ale dobrý. Napřed se nám to sice až tak nelíbilo, ale brzo jsme zjistili, že najednou máme mnohem větší prostor ke zkoumání. Taky jsme dostali spoustu hraček se kterými se dá zápasit. Mě se nejvíc líbí hroch co pěkně chrochtá :-) Ostatní se ho trochu báli, ale já vůbec. Hrocha nám přivezli Peňovci, dík moc, je fakt super!

A nakonec jsem si nechala jídlo. Myslím, že tu věc budu mít ráda! Panička nám donesla něco, co je prý k jídlu a chtěla nám ukazovat co s tím. Ale to vůbec nemusela, protože my nejsme přece hloupí! Stačilo do toho namočit čumák a bylo jasné k čemu to je. Naše první masíčko (kuřecí) s kozím mlékem jsme zbaštili za pár minut a už se těšili na další. A protože jsme byli tak moc šikovní, tak další jídlo už jsme dostali ze speciální štěněcí misky, ke které se všichni hezky vejdeme. Jsem zvědavá, jestli toho má panička i víc druhů...uvidíme :-)

 

fotogalerie ze třetího týdne ZDE a větší galerka na rajčeti ZDE

 

2. týden

Druhý týden našeho života je už trochu zajímavější. I když jak se to vezme... pořád jen jíme a spíme....a máma nás opouští jen na chvilku a vždycky si jde lehnout na gauč nebo postel do peřin tak, aby na nás viděla. A když někdo z nás začne řvát, hned přiběhne na pomoc. Stejně tak panička, která je pořád po ruce, i v noci.

Kolem desátého dne jsme začali otvírat oči a teď, po pár dnech, už koukáme na svět. Teď konečně vidíme sebe, mámu a paničku a taky tetu Zippy. Pro vás asi nic zajímavého, ale pro nás je to velká věc! A taky nás postupně začínají poslouchat naše nožičky, takže "běháme" po bedničce. Sem tam do něčeho nebo někoho narazíme, sem tam se překulíme a panička z toho má legraci. No však počkej paničko, my to natrénujeme a za chvilku nás ani nedohoníš!!!

Do bedničky za námi začala chodit teta Zippy. Je docela fajn, je u ní stejně teplo jako u mámy a i jazyk, kterým nás olizuje, má stejný :-).

A taky nám stříhali drápky. Další způsob jak týrat štěňě! Jako ne že by to bolelo, to ne, ale víte jak je protivný, když vás někdo drží a nechce pustit? Fuj.

Na příští týden máme slíbeno od...cosi. Jsem zapomněla jak se to říká....jo, brácha radí, že prej odčervení. Slíbili nám nějakej super dobrej sirup, ale nevím...to slovo zní divně.... No já pak napíšu jestli to stálo za to nebo ne.

 

fotogalerie ze druhého týdne ZDE a větší galerka na rajčeti ZDE

 

1. týden

Největší akce v tomto týdnu bylo naše narození a první den života. Protože jsem vylezla na svět první, všechno jsem to "viděla". Máma byla naprosto v pohodě, no však už je to profík, ale panička chvílema byla trochu nervní. Sice říkala, že není, ale byla, to se pozná. Páneček nám měl pomáhat, ale celej porod v podstatě prospal :-)) No to se tak někdo má, že?

No a jak teda takový porod vypadá - maminka se chvíli snaží, vytlačí štěňátko a vrhne se na něj...né, nebojte, nechce ho sníst, ale pěkně ho očistit od toho fujtajblu který na sobě má. Kdyby mohla tak očistí = sežere, všechno co je neprotřebné, ale protože jí panička pomáhá, uklidí to za ní. Vždyť by jí bylo strašně špatně kdyby to všechno snědla :o)). No a takhle jsme postupně vylezli na svět my všichni :-). A pak už se jen všechno uklidilo, teda jako ne samo, to prej tak samo od sebe nejde, uklidila to panička, dostali jsme nové čisté deky a mohli s maminkou hezky odpočívat. Však z toho taky byla pořádně unavená!

Ráno za námi přijel pan veterinář. Napřed kouknul na mámu a shledal ji schopnou další péče o nás :-) No a pak šel za námi. Jako řeknu vám, nevím jestli lidi s tímhle jménem budu mít ráda... Šťouchal do nás, koukal nám do tlamiček, teda spíš až do žaludku....asi chtěl vědět, jestli tam máme mlíčko...., takovou divnou věcí nám poslouchal srdíčko... No nic moc prostě. Taky jsme naši nespokojenost dávali náležitě hlasitě najevo! A protože na nás nenašel žádnou závadu, pochválil nás a já doufám, že už ho nikdy neuvidíme!!!

A aby toho nebylo dost, večer zase dojela nějaká paní, říkali jí "teta Helešicová". Jako byla moc hodná, šišlala na nás a chválila, ale taky strašně tahala za kůži. Si nás asi spletla s králíkama nebo co :o)). Prej něco hledala a naštěstí nenašla....no ještě že tomu nerozumím. Doufám, že se to už nebude opakovat, protože příště už bych ji kousla! Teda doufám, že budu mít čím, protože zatím nemám....

No zbytek týdne už jsme jenom spali a papali a zase spali a ..... A večer nás panička vždycky zvážila, pokývala spokojeně hlavou a zase se mohlo spát. Máma byla pořád s námi, i krmení jí nosili do bedničky, protože jinak by se ani nenajedla. Takovou mámu my máme!

 

fotogalerie z prvního týdne ZDE a větší galerka na rajčeti ZDE

a taky nepřehlédněte naše úplně první individuální fotky

 

 

slovo slečny Červené

Ahoj všichni, tak mě tady teda máte. Takový prcek jsem a už mám povinnosti a tak velkou zodpovědnost :o). Ale nebojte, já si s tím poradím, jsem přece ženská! Takže jako fakt chcete vědět i co se dělo první dva týdny našeho života? Ono totiž není nic moc co bych světu sdělila...ale dobře, pokusím se najít nějakou akci :-)

 

tak tohle jsem já osobně :-)