Amánkův + Astíkův deníček

 

Slibovaný deníček je tady, bude ho psát Amánek, protože je "nejstarší" a zatím pořád největší.

Po Amánkově odjezdu převzal deníček Astaldo.

 

 

week 1-2-3

Ahoj, tak já jsem Aman nebo taky pan Žlutý. To že budu psát deníčk já bylo snad každému jasné, takže to doufám nikoho nepřekvapilo. Jsem nejstarší, největší, nejsvětlejší....jsem prostě NEJ...a jsem chlap.

 

První týden nebylo co psát. Opravdu ne. To jsme jen spali a jedli a spali a spali a jedli....no prostě pořád dokolečka. Maminka byla pořád u nás a krmila nás a olizovala a hřála...když měla jít ven nebo se sama nakrmit, tak ji páneček musel z bedničky vynášet (panička ji totiž nezvedla, protože je prý těžká jako prase :-)) ). Tak moc chtěla být s námi. Jediné zajímavé bylo, že Zelený, který se narodil jako nejmenší, se rozhodnul, že nejmenší nebude a do druhého dne přibral 110g a tak už nebyl nejmenší.

fotky z prvního týdne jsou ZDE

 

Druhý týden taky zajímavý nebyl. Opět jsme jen spali a jedli...no dál už to znáte. Osmý-jedenáctý den jsme zdvojnásobili svoje porodní váhy. Jako první to zvládnul Zelený, my ostatní hned za ním. Devátý den jsem já jako první začal chodit! To je další moje NEJ - nejdřív jsem začal chodit!. Jedenáctý den začaly holky otevírat oči. Nj, ženské zvědavé to jsou! My kluci jsme ale nezůstali pozadu a hned další den jsme už koukali taky. Teda koukali...no měli jsme otevřené oči.

fotky z druhého týdne jsou ZDE

 

Třetí týden už je to s námi lepší, už koukáme, chodíme, vrčíme, štěkáme...taky koušeme a drápeme maminku, takže už tu s námi není tak často. Raději nás sleduje z gauče a chodí nás jen nakrmit a chvíli s námi poležet. Ale chodí za námi teta Zippy. Ta by tady byla pořád, kdyby ji panička občas nevyhodila. Je s ní docela sranda, dá se kousat do čumáku, do uší a tak. Jen teda mlíčko z ní neteče...je to divné, vypadá jako maminka, ale mlíčko nemá :o).

Taky už jsme zvládli první stříhání drápků. Holky u toho paničku pěkně poškrábaly a tak nás kluky páneček ostříhal tajně. Jak je to tajně? No přece když jsme spali :-)).

 

21.9. - day 19

Už se začínáme trochu individuálně projevovat:

Já - Aman - jsem nejvíc uřvaný. Prý jsem řval hned po porodu a proto jsem dostal tohle jméno. Má být podobné na nějakého podobně uřvaného strejdu, který se jmenuje Amon. Tak jako je fakt, že občas trochu vřískám, ale to proto, že chci, aby si mě někdo všímal. Když sourozenci spí, tak co tam mám sám dělat??? Jenže panička většinou jen koukne, konstatuje, že se mi nic neděje a je to vyřešené. Ale dneska si mě vzala na gauč. Bylo to zajímavé, měkké, všelijak to vonělo...a byla tam maminka :-).

Aranel - růžová - tak té říkají malá Spiceinka. Má stejný flíček na hrudi a je stejně rozvážná jako maminka. Napřed propřemýšlí co chce udělat a pak to udělá a udělá to pořádně. Jako první dokázala přejít napříč celou bedničku aniž by spadla. My ostatní letím a padáme, ale ona jde pomalu a jistě. Už taky zkouší vylézt z bedničky a docela jí to jde. Myslím, že zítra už by se jí to mohlo podařit. Taky se umí pěkně vztekat a bije se jako holka :-) Když ji někdo z bráchů kousne, tak mu to hned s vrčením vrátí.

Assian - modrý -  je nejmenší prcek. Já vím, nemám se mu smát, někdo přece nejmenší být musí. Ale neměly by být nejmenší holky? :o)). Siánek je takový mazlík. Když panička vleze do bedničky, hned se jí sápe na klín a chce se muchlat. Taky nechce spát sám a vždycky se k někomu z nás tulí.

Arruney - oranžová -  to je dračice. Už když se narodila, tak byla živá až moc. Ještě prý nebyla ani očištěná od obalů a už paničce žužlala tepláky :-)). A i teď je do všeho hrr. Jestli jí to vydrží, bude dobrá na cvičení a práci.

Stříbrný (jméno ještě nedostal) - je tichý, ale musí být u všeho. Jako první chtěl zabít tučnáka co máme v bedničce. Jak se to říká...tichá voda břehy mele? Jo, tak to je přesně on :-)

A Zelený (taky ještě beze jména) -  co o něm napsat...pořád spí a tloustne...asi to bude lenoch :o). Však první jeho cesta po pokoji vedla do peřin a jak se mu tam líbilo!

 

Venku je dneska krásně, tak máme slíbeno jít prvně ven. Jsem na to moc zvědavý a uričtě napíšu jaké to bylo.

 

22.9. - day 20

Dnes jsme byli prvně venku, ale teda moc nadšený jsem z toho nebyl... Měli jsme deku, kterou jsme znali, měli jsme paničku, měli jsme tetu Zippy...maminka na nás dohlížela opodál (měla totiž kostičku, tak si ji chtěla v klidu sníst).

No tak se přiznám no - jak mě panička vytáhla, tak jsem začal ječet a ječel jsem a ječel a ostatní se postupně přidali a ječeli taky. A to nás tak vyčerpalo, že jsme si vylezli všichni na paničku a usnuli. Až jsme se prospali, tak to bylo lepší. Už jsme měli víc chuť něco zkoumat. To zelený je prý tráva, nic moc zajímavého... A pak tam bylo něco kulatého, panička říkala, že to je šnek. Divně voněl a nevypadl že je k jídlu, takže taky nic moc...No tak prý zítra jdeme zase, tak uvidíme jestli najdu něco zajímavěšího o čem by se dalo napsat.

Ale událostí dne bylo naše první maso! Napřed jsme nevěděli co s tím, ale během chvilky to po vzoru Aranel všichni pochopili. Aranel je totiž asi fakt nenažraná po mamince a tak hned věděla k čemu to je :-)).

A taky Zelený a Stříbrný dostali svá jména - zelený je Amrún a stříbrný Astaldo.

 

23.9. - day 21

Dnes byl den plný novinek. Napřed jsme dostali obojky. Prý každý pes má obojek a my už začínáme vypadat jako psi, tak je musíme mít taky. Je trochu protivný, ale když to musí být, tak co se dá dělat.

Pak jsme zase dostali to dobré maso. Už nám to papání šlo mnohem líp a všechno jsme snědli. Teda kromě té hromady co jsme rozšlapali po dece :o). Ale my to nacvičíme!

Odpoledne jsme byli zase venku a zase jsme to skoro celé prospali. Páneček fotil, takže bude asi milion fotek :o)).

A nakonec jsme se stěhovali! Máme menší bedničku, ale můžeme z ní ven a tam vám je místa okolo! Ale dnes už jsem byl moc unavený na to abych to zkoumal, takže to nechám na zítra. Brácha Astaldo hned pochopil, že se dá jít čůrat mimo pelíšek a jako první pokřtil náš nový výběh.

fotky ze třetího týdne ZDE

 

week 4

26.9. - day 22-24

Od pátku k nám začaly chodit návštěvy. Všichni vypadají stejně jako panička a páneček, jen každý jinak voní. V pátek jsme byli ještě takový opatrní a zkoumali co to vlastně znamná. Ale teď už to víme! Návštěvy jsou od toho, aby si s námi hráli, mazlili se a my je mohli okusovat :-). Můžeme je kousat víc než paničku, protože paničku koušeme pořád a ta už toho má plné zuby. Ale návštěvy ne, takže se nechají .-).

V pátek přišla jako první Míša a donesla nám super medvěda. Jsem se ho pokoušel už několikrát zabít, ale je větší než já, takže se mi to zatím nepodařilo. A pak přišli ještě AnDenovci. Ti se okusovali suprově. To už jsem totiž věděl co s nimi dělat. Fotogalerie od Puzzle.

V sobotu jsme byli sami jen s maminkou a pánečkem. Panička jela s tetou Zippy na výstavu. Zippy byla V2, res. CAC...no zatím tomu nerozumím, ale panička ji chválila, tak asi je to dobře. Taky prý byla moc hodná. No nevím jestli jí to věřit, protože co vidím přes ohrádku, tak zase tak hodná není :o)). No ale jak říkám, zatím tomu moc nerozumím. Z výstavy nám panička dovezla hračku a taky plno věcí co prý dostaneme sebou domů. Kam domů???

Neděle byla zase návštěvní. Přišla Kačka a taky nám donesla hračky a taky jsme ji okusovali a nechali se chovat. A večer dojela ještě jedna návštěva, ale ta si všímala hlavně holek. A já už jsem přišel na to proč - jedna holčička bude prý jejich. Tak nevím, my ostatní taky budeme mít jiné páníky??? Aranelka se předváděla jako slušňák, dávala jim pusinky, spala... No asi se chtěla líbit. Tak ještě že neslyšeli jak se vzteká, když ji kousnu. A pořád se pere jako holka!

A co je ještě nového? Už jsme odčervení, takovou hnusnou pastou...fuj! A taky už baštíme jako profíci. Nejvíc máme pořád od maminky, ale už jsme měli kuřecí a hovězí masíčko a nejradši máme tvaroh s kozím mlíčkem, žloutkem a medem. Sice jsme pak jako prasátka, ale maminka s tetou Zippy nás vždycky očistí :-).

 

28.9. - day 25-26

A zase tady byla návštěva. Tentokrát 3 dvounožci - Peňovci s kamarádkou. Co se návštěv týče, tak po těch 3 návštěvních dnech už jsme naprostí profíci. Vůbec se nebojíme ani nestydíme, prostě je rovnou kousneme a je to :-). Takže kdo se chce nechat okousat a ožužlat, ať za námi přijede.

Včera proběhlo druhé stříháná drápků a až na nějaké uřvance (že Amrúne), to proběhlo v klidu. Páneček si napřed myslel, že nás ostříhá jako prvně ve spánku, ale na to jsme už moc velcí. Ale zvládli jsme to v pohodě i bez spaní!

fotky ze čtvrtého týdne ZDE

 

week 5

1.10. - day 27-29

Tak dnes začínáme pátý týden našeho života. Už jsme velicí psi se vším všudy. Už máme zoubky, máme drápky (dokonce už 2x ostříhané), umíme štěkat (i když panička říká, že to ještě štěkání není) a umíme krásně vrčet. Taky se vzájemně koušeme a bijeme se a snažíme se zabít hračky co máme v ohrádce. Nejvíckrát už byl zabit asi tučňák... Běhat umíme čím dál tím líp, takže už tak moc nepadáme. To jen když zakopneme o hračku, brášku nebo sestřičku :-)).

Maminka nás pořád krmí, ale protože ji koušeme, tak už míň, takže si zvykáme i na jiné jídlo. Co jsme už ochutnali:

- vařené pomleté hovězí maso

- vařené pomleté kuřecí maso

- syrové mleté telecí s vařenou mrkvičkou

- syrové mleté telecí se žloutky a kozím mlékem

- syrovou rybu s vařenou mrkvičkou a žloutky

- domácí jogurt s medem

a nejvíc nám pořád chutná tvaroh s kozím mlékem, žloutky a medem :-) To zvládneme i 2 tvarohy + 300ml kozího mléka najednou :o) Jsme pak jako kuličky, jak jsme nacpaní, ale když ona je to taková dobrota!

 

Dnes tady byly zase návštěvy. Byl tu divný malý dvounožec. Panička říkala že takhle vypadají děti a tohle byla prý holčička. Všichni jsme ji ochutnali a zjistili, že je stejná jako panička a jiné návštěvy, jen menší. Takže jsem se nechali chovat, kousali ji, lechtali...ona potom tak divně pištěla, ale to nám nevadilo.

Jak vypadá naše jídlo (telecí s mrkví) a malý dvounožec můžete vidět v galerii na rajčeti.

A večer tu byla ještě teta se strejdou - AnDen. Ti už nás znají, jen se divili, jak jsme za ten týden vyrostli. Jo, jo, rosteme strašně rychle. Vždyť když jsme se narodili, byli jsme jak ponožky a vážili kolem 400g. Teď už máme skoro 3kg. Galerie Puzzle.

 

2.10. - day 30

A zase návštěvní den. Návštěvy se nám moc líbí. Nechají se kousat (to panička už tak moc ne), chovají nás (to zase panička jooo), šišlají na nás...A taky nám nosí hračky a jídlo. Díky!Tihle donesli super uzlíky. Jsou tak akorát velké, takže je můžeme hezky vraždit a ani to nedá moc práce. Však tetě Zippy se taky moc líbili, ale panička jí je sebrala, že ty jsou jen naše. Ale já ten svůj tetě půjčím, ona je na nás hodná. Stejně jako maminka po nás pořád uklízí, takže panička pak některé loužičky, které uděláme mimo plínku ani nevidí.

 

a taky máme další videa - 3 nová videa - a jedno je o mě...panička mě natočila jak ječím, prý aby to všichni slyšeli :-(

 

5.10. - day 31-33

V neděli tu bylo plno dětí. Napřed dvě holčičky a pak jedno takové úplně mini. Ten se nám líbil, ale my mu asi ne...řekl bych, že se nás bál. Arruneyka ho honila po ohrádce, to vám byla sranda :-)). Ale pak začal vydávat strašně hlasité zvuky a byl z ohrádky odstraněn. No a bylo po srandě. Větší děti jsou lepší, s těma je aspoň sranda. Když je kousneme tak piští... no prostě jsou jiné než dospěláci. Ale dospěláci jsou taky fajn. Když je kousneme hodně, a to my už umíme, tak víc vydrží. Snaží se tvářit statečně, protože přece je to nemůže bolet, když je hryzne tak malé štěně, že? Ale já vím, že to bolí, protože my do toho dáváme fakt všechno, aby to stálo za to. A ty naše ostrý zoubky, jsou super nástroj!

Dnes bylo venku krásně, tak jsme byli po delší době venku. Teď už nás nevynášeli, jen nám otevřeli veliké dveře a panička volala a my jsme utíkali za ní. Zatím jsme zkoumali jen terasu, na travičku se nám moc nechtělo. Ono taky prozkoumat ten obrovskej prostor bylo dost náročné. Tady je všechno nějaké velké a my jsme tak malinkatí.... Asi budu víc jíst, abych byl rychle velký...

Kromě terasy už taky známe celou kuchyň a někteří i chodbu a obývák. Taky moooc prostoru na zkoumání, takže to chvíli potrvá než najdeme všechno. Já jsem teda objevil kabel od notebooku. Zvláštní věc, co se dá dobře kousat a jde odtáhnout...teda dokud to nevidí panička, protože pak ho dá nahoru a tam já už nedosáhnu :-(. A zjistili jsme, že maminčin pelíšek je asi ještě lepší než ten náš! Tak když to jde, tak tam spíme.

A ještě jeden objev - když otravujeme tetu Zippy, že jako máme hlad, tak ona nám ochotně vyklopí svou snídani nebo večeři :-). Je to fajn mít 3 zdroje jídla - maminka, panička a teta Zippy. Myslím, že hlady neumřeme!

Byla tu na návštěvě teda Lída a fotila si nás. Prý bude mít taky miminka, ale puntíkatá. To nevím co tím mysleli, protože ridgeback přece puntíky nemá :o)). Tak já té tetě asi budu přát, aby jich neměli moc....

A jménem nás všech bych chtěl poděkovat všem dvounožcům za hračky co nám nosí. Jsou super. Každá nová hračka je pro nás moc zajímavá...zítra už je sice stará, ale on zase někdo přijde a bude něco nového :-)).

 

7.10. - day 34-35

Musím říct, že paničku už jsme si docela dobře vycvičili. Když se vzbudíme, tak ječíme, takže dostaneme jídlo a pak ječíme dál, protože ohrádka už je nám "malá" a chceme zkoumat. Tak to nám otevře ohrádku. No a protože víme, že za těmi průhlednými dveřmi je "venku", tak chodíme ječet i ke dveřím a to nás pak pustí až ven :-). Ani nám to nedalo moc práce, panička je celkem chápavá. I když mám pocit, že tu naši hru už prokoukla a někdy na to naše ječení nereaguje...

Jo, zkoumal jsem ty průhledný dveře. Napřed když jsem chtěl jít z venku domů - šťouchal jsem do nich čumákem, ale nic, tak jsem víc zabral, ale stejně nic (jen jsem z toho pak kýchal) a tak jsem je chtěl proskočit, ale zase nic... No tak jsem to odložil na dnešek a zkusil to z druhé strany. Rozběhnul jsem se, odrazil, vyskočil ..... a rozplácnul se. Nechápu to...je vidět ven/dovnitř, ale nejde tudy jít :o). Asi to budu muset zase vyzkoušet.... A nevím proč jsem si kvůli tomu vysloužil přezdívku "Bart".

Venku už toho známe hodně. Už chodíme i na trávu a zkoumáme úplně všechno. Venku je tolik nových hraček!!! Taky jsou tam slyšet úplně jiné zvuky než doma. Třeba cizí pes na nás štěká nebo kousek jezdí vlak... Taky jsme slyšeli hrozné bouchání, panička říkala, že to jsou petardy, že si nějakej d...(to asi nesmím napsat) hraje. Jako přiznám se, že to jsem nevěděl jestli se nemám utíkat hned schovat (a ostatní určitě taky), ale když na to maminka ani teta Zippy nic neříkaly, tak jsme byli v klidu.

Jo a musím požalovat! Amrún byl spát u paničky v posteli!!! Ráno ječel jako první, tak si ho vzala a on tam s ní spal. Příště to musím zkusit taky! A Siánek je rozmazlenec! Ten se na paničku jen podívá a už se chová. Však včera byl s pánečkem na gauči. To já můžu řvát, kousat ji a nic :-(.

Dnes tu byl divný pes...Teda já ho neviděl, ale Arruney jo. Říkala, že byl obrovský, ale že ho přeprala... Nevím jestli nekecá, ale prý jsou z toho boje nějaké fotky. Tak koukněte jak to teda bylo.

Zítra začínáme šestý týden, takže zrekapitulujeme co nového jíme:

- syrová kuřecí prsíčka nebo stehna pomletá s vařenou mrkví

- vařené vajíčko

- syrové dršťky se žloutky

- syrové mleté hovězí s mixovanou zeleninou

Už toho zbaštíme docela hodně. Za den tak kilo masa + zelenina a 2-3 tvarohy s kozím mlíčkem, pět vajíček a 3-4x denně ještě mlíčko od maminky. To by štěně neřeklo, co se do nás vejde :o).

A ještě musím napsat že my kluci, už jsme úplně kluci. Někteří teda ještě jen napůl, ale to přijde. Jako první slezla varlátka Astaldovi (30. den) a Amrúnovi (30+34). Já mám zatím jen jedno (30) a Siánek taky jedno (33).

fotky z pátého týdne ZDE

 

week 6

9.10. - day 36-37

Pátek byl super den! Nejen, že jsme byli několikrát venku, ale hlavně jsme pořád jedli. Byli jsme nějací hladoví nebo co, tak nám panička dopřávala. Hlavně večer jsme se fakt přecpali! Napřed jsme dostali hovězí masíčko se zeleninou. Řekl bych, že to bylo tak kilo jídla. Pak za námi přišla maminka a dala nám napít mlíčka a za chvilku jsme dostali ještě večeři tety Zippy. Takové 15 min ohřáté dršťky "ala Zippy", to je vám dobrota! Jen panička trochu nadávala, že Zippynka bude za chvíli jak z koncentráku a jestli nestačí, že máme opelichanou maminku. A taky jestli by nám to nemohla dávat někde jinde než na té chlupaté dece. Takže teto, příště můžeš klidně na linu, nám to neva :-). 

Večer šla panička něco uklízet na terasu a myslela si, že když je tam taková tma, tak my tam nepůjdeme. Ha, ha, to se ale spletla. Nám tma vůbec nevadila a šli jsme všichni na průzkum. V té tmě to bylo všechno jiné, zajímavé. Divila se, že se nebojíme. Ale nám nikdo neřekl, že se máme bát. Taky proč se bát tmy, ne??? 

A večer, večer byl jen můj. Všichni už jsme spali, když panička v kuchyni pustila uklízecího robota. Jenže mě to vzbudilo a tak jsem tam ječel a ječel a panička za mnou přišla a vzala si mě na gauč. A tak jsem s ní koukal v televizi na Doktora od Jezera hrochů. Z celýho filmu si pamatuju jen pejska co tam štěkal, jinak jsem to prospal. Teda ještě než jsem usnul, tak jsem ochutnal ovladač od televize...a pak už jsem churpkal u paničky pod dekou :-). 

Dnes (v sobotu) jsme začali den tím, že jsme zbaštili kilo mletého telecího se zeleninou. I panička koukala co se do nás vešlo! Pak jsme zase mohli běhat venku. Už máme docela velký rozptyl, takže se panička občas dost naběhá :-).

No a zase byl návštěvní den. Napřed jsme okousali strejdu z Olomouce a pak přijeli dvě tety a strejda z Ostravy. Dovezli super pískací hračky - slepici a kohouta. Vydávají opravdu úžasné zvuky když se do nich kousne! Díky tety. Samozřejmě i tuhle návštěvu jsme pořádně okousali a ožužlali, protože to se s návštěvami přece musí! Jen strejda nám nechtěl dát sežrat jeho boty. Nějakej lakomej...si přece mohl koupit nové...

Taky jsme dnes absolvovali už třetí stříhání drápků. Jako myslím, že je to čím dál tím protivnější...Snažil jsem se s pánečkem prát, ječel co nejvíc, ale nic mi nepomohlo. Nakonec mě stejně přepral. Nejhodnější byla Arruneyka.

A protože jsem se dnes dozvěděl, že moje zápisky čtou i děti ve škole, tak bych je tímto chtěl moc pozdravit. Doufám, že tu nemám moc pravopisných chyb :o)). No když tak mě omluvte, jsem přece ještě malé štěně.

 

14.10. - day 38-42

Omlouvám se pravidelným čtenářům, že jsem skoro celý týden nic nenapsal. Ale ono toho bylo zase tolik, že jsem opravdu neměl čas. Zase chodily návštěvy, nosily hračky (moc díky!) a hlavně, my snad pořád jen jíme a spíme :o). A ještě teda zkoumáme zahradu. Bylo moc hezky, takže jsme chodili každý den několikrát ven. Už umíme hezky běhat za paničkou a zvládáme okruh po polovině zahrady. Že to moc není? No to byste tu zahradu ale museli vidět! Ona je totiž fakt veeeeeliiiikáááá. Ani nevím, jestli někdy dojdu až na konec....

A protože jíme fakt hodně, máme všichni už kolem 5-ti kg. Já mám nejvíc - 5170g a hned za mnou je Astaldo - 5130g. Ráno toho sníme nejvíc. Nejdřív přepadneme maminku a dáme si od ní mlíčko a potom dostaneme 2kg masa + půl litru kozího mlíčka. Někdy trošku necháme tetě Zippy, ale většinou to zbaštíme všechno. A přes den dáme další 2 kg masa a pak jednu mléčnou porci - tvaroh, jogurt, acidofilní nebo kefírové mléko zase s kozím mlíčkem a žloutky. To nám chutná hned po telecím asi nejvíc...no teda nejvíc samo mlíčko od maminky!!! Maminka je moc hodná. I když ji už docela slušně koušeme a škrábeme, tak nám dá 3x denně ještě napít a večer nám většinou ohřeje svou večeři a nechá nám ji. Jo a nemáme rádi rýži. Fuj, není to maso a lepí to. Panička nám ji zamíchala do kuřecího masa....teda takhle zkazit tak dobrý maso!!! Ale my jsme si poradili. Teda přišla na to Aranelka - stačilo kousek masa chytnout mezi zuby a zatřepat hlavou. A ta blbá rýže z toho opadala a pak už se to dalo jíst. Jako dalo to dost práce, ale trochu jsme se najedli. Panička pak trochu nadávala, že je rýže všude, ale jako vždycky to uklidala a bylo to. Naštěstí už nám to bílý fuj víc nedávala. Snědla to mamka s tetou a když nám to, jako obvykle, těch 15 minut ohřály, tak už se i ta rýře dala...

 

fotky ze šestého týdne ZDE

 

week 7

15.10. - day 43

Tak dneska byl teda fakt děsnej den! Tohle paničce teda dlouho nezapomenu!!! Začalo to už ráno - nedostali jsme snídani. Jen maminka nám dala napít a dál nic. Chápete to??? No a pak nás náskládali do auta a vezli někam pryč. Byla tam s námi panička, maminka a i teta, tak jsem se snažil zachovat klid. Nakonec to nebylo tak hrozný. Jen teda po pár minutách mě Arruney pěkně poblinkala. Nj, holka, co byste chtěli, že? A ve vedlejším koši blinkal stereo s Arru Amrún. Ha, ha, panička jim pak říkala poblijánci :-)). Ale co se stalo pak, to bylo něco. Panička mě a Amrúna vytáhla a donesla nás někam, kde zase byli cizí lidi. Tak ty my známe, že, to by nám nevadilo, jenže oni do nás štouchali a koukali na nás ze všech stran....no a pak ten největší mi vzal ucho a aůůůůůůůaaaaaůůůůůůůůůůů. Normálně mi ho propíchal tisícovkou jehliček!!!! Ječel jsem jak o život a nic nepomohlo. Panička mě držela a nepustila. A když už jsem si myslel, že je po všem, tak mi do krku zase zabodli obrovskou jehlu. Už jsem věděl, že ječet nemá smysl, ale ječel jsem stejně. Teď už vím, co to bylo - to mě tetovali a čipovali. No jako nic moc zážitek, to vám teda povím. Panička říkala, že jsem jako obvykle ječel nejvíc. Je fakt, že Amrún tak neječel.... Holky taky říkaly, že neječely. Ale já jsem u toho nebyl, tak nevím jestli jim to věřit. Však jsou to jenom holky! (pozn. holky taky ječely, ale Amánek opravdu ječel nejvíc).

Jinak pan doktor říkal, že jsme hezcí, zdraví, máme krásné zoubky...no prostě, že jsme krásná štěňátka. Dostali jsme takový modrý knížečky a mohli zase jet domů. To už jsme byli po tom všem tak unavení, že jsme spali celou cestu a probudili se až doma na zahradě. Tam jsme se s paničkou proběhli a pak dostali konečně tu zameškanou snídani a navíc nás panička všechny pohladila a politovala a slíbila, že už nám nikdo nic takovýho dělat nebude. Tak že bych jí nakonec přece jenom odpustil....???

 

21.10. - day 44-49

Zase jsem týden nenapsal, tak to musím honem dohnat. Stalo se toho tolik, že už si snad ani všechno nepamatuju...

V neděli tu byla panička od našeho tatínka. Bohužel ho nepřivezla :-(, ale tak snad ho někdy někde potkám na výstavě. Ta paní si vybrala Amrúna a ten prý s ní pojede až do Rakouska! No aspoň můžu říkat, že mám zahraničního bráchu :-)). No a taky nám zase ubližovali! Tentokrát doktor, teda vlastně doktorka, přijela rovnou za námi domů. Zase na nás koukala ze všech stran, mačkala nás, poslouchala...ježiš k čemu to pořád je? Však každý přece musí vidět, že jsme všichni veselí a spokojení ne??? No a pak do nás zase píchali jehly. Fuj, to je fakt zákeřná věc! Ale panička slibovala, že už to je fakt naposledy...no, ale tohle říkala už při tetování. Už jí nevěřím.

 

Objevilo se pár pochybovačů, že prý kdo teda vlastně píše tenhle deníček. Tak jsem se při práci nechal vyfotit a tady máte důkaz.

 

 

Celý týden jsme se učili a objevovali nové věci. Už jsem byli až na konci té naší obrovské zahrady, zjistili, že lítat v listí je super věc a taky že zlobit tetu Zippy je bezpečnější než zlobit maminku. Teta Zippy si nechá líbit úplně všechno a když už se jí to nelíbí, tak zdrhne :-)). Ale maminka ne, ta na nás vrčí. Tu nesmíme jen tak okusovat a zlobit. Ale jinak je na nás hodná. Ještě pořád nás kojí a když chceme, tak i dobrovolně vydá svou večeři. Teta Zippy nás nekojí, ale o večeři se taky ráda rozdělí. Vlastně nevím, jestli ráda, ale rozdělí. A když už jsme u toho jídla, tak vám musím napsat co že jsme to dostali nového. Takové divné kuličky, křupaly a daly se krásně sypat po pelíšku. Panička se pak tvářila trochu vyděšeně, že kdo to jako bude uklízet, ale teta s maminkou to zařídily. Při dalším krmení už jsme to dostali s kozím mlíčkem a to bylo docela i k jídlu. Ale mezi námi, maso je prostě maso! Doufám, že tohle nebudu muset jíst pořád....

Zase za námi chodily návštěvy a my si o ně nabrousili zoubky. Přiznávám, že koušeme opravdu hodně. I panička už nám za to nadává a když ji kousneme moc, tak nás kousne taky. A ono to fakt bolí... Nj, když my si chceme hrát a nic jiného než ty zuby nemáme :o).

Taky už chodíme hezky na vodítku před domem. Tam potkáváme cizí lidi a pejsky. Jezdí tam kola a auta...no prostě zase jiný svět než ta naše zahrada. Ale hezký svět, zajímavý :-). Vodítko je divná věc, kterou asi nebudu mít rád. Když chci jít jinam než panička, tak to nejde. Zkoušel jsem se z toho vykroutit, ale drželo mě to kolem krku a nešlo to.

A co je ještě nového? Zase nám stříhali drápky a fotili v postoji. Ale jen nás kluky. Asi jsme hezčí :-)). Fotky jsou na rajčeti.

 

fotky ze sedmého týdne ZDE

 

week 8

26.10. - day 49-54

Tak a je to tady. Panička říkala, že zítra jedu pryč. Proč? Copak nejsem hodný?? Proč jedu pryč??? Prý se tam budu mít moc dobře a budu tam mít za bráchu toho chlupatýho pejska co tu byl v pátek a ta paní co si pro mě přijede je prý moc hodná. Tak nevím, ale asi mi bude smutno... Doufám, že vám bude taky po mě smutno! Celý to tu předám Astaldovi. Siánek je takovej malej trouba, tomu to svěřit nemůžu a ostatní prý taky pomalu odjedou.

Ale abych ještě dopsal co se dělo přes víkend. V pátek tu byl ten můj novej brácha. Teda řeknu vám, je to jen hromada chlupů co voní jako pes. Jinak bych to ani nepoznal :o). Musím se ho pak zeptat jak vlastně vidí... Ale ty chlupy, to je super věc. Už jsem ho za ně zkoušel tahat a nelíbilo se mu to. Zdrhal přede mnou. Myslím, že s ním bude ještě sranda :-). Když na něj panička pustila bráchy a ségry, tak chudák málem proskočil zavřenýma dveřma :-)).

Víkend byl celkem v klidu, nafotili jsme zase nějaké fotky, ale panička se fláká, tak ještě nejsou hotové. Venku pršelo, tak jsme si vyzkoušeli jaké to je, když na nás padá voda shora. Maminka nechtěla jít vůbec ven a tvářila se fakt otráveně, ale nám to až tak nevadilo. Jen Amrún je nějakej zmrzlej. Asi bude po mamince. A taky jsme objevili, že se dá prolézt naším "plotem" a že je za ním hromada písku. To byla fakt sranda. Teta Zippy nám ukázala jak se správně a výkonně hrabe a to se nám moc líbilo. Jen panička byla trochu nešťastná, že se nechceme vrátit. Nakonec si musela zavolat na pomoc pánečka a ve dvou už nás pochytali. Ale stálo to za to!

Ještě jsme nafotili poslední postojovky, asi aby si panička pamatovala jak jsme krásní. A pak jsme taky fotili společnou fotku. Ani jsem ji ještě neviděl, ale myslím, že bude super. Jak taky jinak, jsme přece všichni krásni ridgebaci!!!

 

Dneska si ještě užívám s paničkou, maminkou a tetou na gauči, ale zítra.....teda ještě že psi neumí brečet, už bych si zmáčel klávesnici. Tak brácha snaž se, budu si sem chodit číst, abych věděl jak se máte. A určitě napíšu jak se mám já. Tak čau všichni.

 

fotky z osmého týdne ZDE

 

week 9

8.11.2010

Ahoj děcka, tady jsem já, Astík. Amánek mi to tady svěřil, tak vám taky něco písnu.
První co musím napsat je, že Amánek byl sice fajn, ale tak trochu kecka. Jako největší, jsem totiž dávno já! A to jako fakt. Jako v 9-ti týdnech mám skoro 11kg a to ten prcek teda fakt nemá. Sice jsem slyšel, že si troufal i na medvěda, ale byl za plotem...csss, to bych zvládnul taky.

No ale co se tady ty dva týdny dělo? No tak napřed, jako první (zase první :o) ) odjel Amánek. Teda musím říct, že ho panička pěkně obrečela a říkala, že už nikdy nedá svoje nejoblíbenější štěňátko jako první. Nechápu, proč zrovna on, takovej uječenec, byl nejoblíbenější. No ale Amánek hned psal a posílal fotky a teď pořád volá, tak už je v klidu.
Další odjela Aranelka - Fate. To už bylo s paničkou trochu lepší, protože prý bude blízko. Fate bydlí v Olomouci a taky píše a volá a taky už tu jednou byla. Teda to vám řeknu, to jsem se úplně leknul když přijela. Už jsem si myslel, že tu zůstane a já ji tady budu muset krotit :o)). Ale naštěstí zase hezky dojela. Jako fakt jsem si oddechl. Víte co to je, mít na krku dvě ženský???
Následoval Amrún, který jel až do Vídně a jako jediný z nás viděl tatínka. Byl s ním celou noc a den, ale pak pokračoval k nové rodině. Ale poslal fotky, tak jsem na taťku aspoň mohl kouknout. Je to teda pan pes! Já budu taky takový!!!
No a v sobotu sem zase dojela smečka lidí - 2 velcí a 2 malý lidi a odvezli si Arruney - Jessy. Panička to zase obrečela, ale já jsem rád. Vždyť ona byla takovej drak, že to fakt chtělo pevný nervy na ni. Tak ať si ji teď krotí v Praze :-)).
No a teď jsem zůstal sám s tím prckem Siánkem. Siánek je fajn, ale strašně kouše. Teda já taky koušu, tak se to asi srovná...jako šrámy máme oba, i Zippy i maminka...i panička i návštěvy... Prostě si těch našich ostrých zoubků chceme pořádně užít než nám vypadají :-)) Takže teď si tady my dva chlapi užíváme veškerou paniččinu pozornost. Na jednu stranu je to fajn - panička má dvě ruce, takže nás může hladit oba, může nám dávat najednou misku, ale taky nás může oba plácnout, když děláme co nemáme. A to my děláme často, protože všechno chceme prozkoumat - kabely, zásuvky, rozkousat koberec, lino...já umím bezvadně zapínat robota a pak ho honím :-)), Siánek zase miluje krást utěrky a chňapky :-)).
Co se jídla týče, jíme úplně všechno - maso, zeleninu, dokonce už i rýži a granule - a jíme moc rádi :-). Jediné co nám pořád nechutná jsou ryby. Fuj, strašně smrdí. Máme moc rádi kuřecí nebo kachní křídla. Sice s nima chvíli zápasíme, ale nakonec je zvládneme. A samo kozí mlíčko pořád vede. Maminka už nás víc jak týden nekojí, protože jí to panička zakázala, takže je to jediné mlíčko, co nám zbylo. Maminka dokonce nosila i tričko. Takový legrační s myškama :-). Prý už ji moc koušeme a byla by moc vytahaná. No ale občas to ještě zkusíme, ale panička nás žene pryč a maminka už teď taky...asi už mlíčko ani nemá :-((.
Jejda, to je hodin :o)))). No nic, jdu baštit nebo mi to ten prcek všechno sní! Jo a tady jsou ještě fotky z devátého týdne.

  

 

week 10

22.11.2010

Tak jsem po týdnu zase tady. Týden má jen pár dnů, ale vždycky se toho tolik stane...

Na začátku týdne sem zase přijeli lidi. Koukali na Siánka, on koukal na ně...no koukal, spíš na ně valil ty svoje obrovský oči a hrál si na hodnýho. Takže koncem týdne přijeli zase a odvezli si ho. Siánek jel do Ostravy a bude si teď říkat Sethi.

No a já tu zůstal sám. To má svoje výhody i nevýhody. Výhodou je, že se veškerá pozornost soustředí na mě. Mámu i tetu mám sám pro sebe, jídlo dostávám první.... Ale v pelíšku se nemám ke komu tulit a taky bylo fajn, že jsem mohl kousat někoho stejně velkýho jako jsem já. Teď se můžu kousat jen s tetou Zippy a někdy s maminkou. To ale musí mít náladu, jinak mě sjede na tři doby a já se radši uklidím do svýho pelíšku.

 

Fotky z desátého týdne.

 

week 11

Už jsem týden sám a umím spoustu nových věcí. Tak třeba když se dává krmení, tak musím způsobně sedět a čekat, až panička položí misku. A protože zatím nevydržím čekat moc dlouho, dostávám ji první. Pak teprve dostane maminka a teta. A ty teda musí sedět a čekat a čekat a.... no prostě až panička dovolí, tak pak teprve můžou jíst. Už mi bylo vyhrožováno, že já se tohle taky budu muset naučit, ale doufám, že si panička jen vymýšlela, protože tohle je podle mě týrání. To bych to pak asi musel někde požalovat....ale nevím kam :o) nevíte???

Dál umím přiběhnout na zavolání "Ke mě" nebo "pocem", taky už vím, že "Astaldo" je moje jméno a když ho někdo říká, tak musím dávat pozor, protože mě vždycky čeká něco fajn. Třeba podrbání nebo i dobrotka. Na dobrotky máme u nás takový speciální krabičky a já už poznám kdy se nějaká otvírá. To honem všichni přiběhneme, hezky si sedneme a čekáme co dostaneme. A dostaneme vždycky něco.

Umím dávat pusinky. Když panička řekne "dej pusinku" tak ji hezky olíznu a pak jsem moooc pochválenej. Jen se musím hlídat, abych ji taky nekousnul, protože já moc rád lidi koušu :-).

Vím co je "čůrej", vím, že se čůrá na travičku, ale někdy zapomenu a někdy se mi nechce do mokré trávy... To se pak radši vyčůrám doma a nebo na terase. Jsem přišel na to, že na terase není mokro a nepadá tam shora voda. Takže když panička nedává dost pozor, tak se vyvenčím tam a pak nemusím do mokra :-).

Když se z kuchyně ozve "píp, píp, píp" tak vím, že to je mikrovlnka a zrovna dodělala něco dobrého. Co za dobrotku to je musím vždycky zkontrolovat. I za cenu, že budu muset slézt z gauče, protože co kdyby to bylo pro mě?!!

Venku chodím na vodítku už jako profík. Už vím, že nemá cenu se vztekat, že se zrovna nejde tam, kam chci já. A když jsem navolno, a to jsem často, tak vím, že se musím držet blízko paničky nebo maminky a tety. Taky jsem zjistil, že ti psi co na mě řvou jsou zavření za plotem a že na mě nemůžou, takže chodím machrovat až k tomu plotu a oni pak řvou ještě víc. To mě dooost baví a když je chci vytočit ještě víc, tak na ně štěknu a odkráčím. A už taky umím chodit v trojspřeží. To je, když mě svážou dohromady s tetou a maminkou. Ze začátku se mi to moc nelíbilo, ale brzo jsem pochopil, že musím držet tempo a nemotat se a nakonec je to fajn. Hlavně takhle vždycky dojdeme do lesa a tam nás všechny pustí a my si můžeme zkoumat.

 

 

V lese mě teta Zippy ukázala na co máme nos. To je vám věc! Tolik věcí se s ním dá zjistit. A v tom našem lese to taaak voní. Zippy říkala, že to jsou zvířátka, který když vystopuju, tak budou utíkat a musím je chytit. Že to je taková hra. Ale prý je to hodně těžký, že ona sama ještě nic nechytla. Říkala, že nejlepší je honit to když je nás víc, tak že až budu větší, že mi to ukáže. Už se na to moc těším, protože to bude určitě vzrušující. Zatím se teda učím rozeznat ty pachy a protože jsme v lese každý den, mám na trénink dost prostoru. Panička z toho co mě Zippy učí moc nadšená není, ale co nadělá, jsem Ridgeback přece!

A protože jsem Ridgeback, tak taky umím spát na gauči a koukat na televizi :-)

 

Jinak psal Sethi i Amosek, že doma hrají divnou hru na NE. Tak to my doma hrajeme taky. Nic moc zábava, vám řeknu. Ale někdy se tak vzteknu, že všechny okolo koušu a nějaký NE mě fakt nezajímá. To mě ale pak zvednou do vzduchu a čekají až se uklidním. Když nemám pevnou půdu pod nohama, tak to se sklidním docela rychle, to je fakt. A někdy, to když paničku vytočím moc, tak ona mě klidně kousne taky. A někdy to i bolí! Jak mi tohle může dělat? Může se to vůbec??? Já pak dělám uraženýho, asi tak 2 vteřiny a pak ji kousnu a uteču.

Se Zippy hrajeme ještě na vraždu - buď se vraždíme navzájem a nebo vraždíme zvířátka co máme doma. To je chytneme jeden za hlavu a druhej za nohy a škubeme se o ně tak dlouho, až je roztrhneme na dvě půlky. A pak si každej vezmeme tu svou půlku a vyndáváme jim vnitřnosti. A doma to pak vypadá jako že tam sněžilo a panička nadává. Ale stejně to po nás uklidí a my si pak najdeme další zvíře a zabijeme ho :-).

 

V jídle vybíravý nejsem. Sním kdykoli cokoli. Jen si myslím, že mi toho dávají málo. Zvládnul bych rozhodně víc! Snažím se to paničce naznačit tím, že vždycky skoro sním i misku, ale není to nic platný....I maminka říkala, že v tomhle je panička tvrdá, že na ni nic neplatí. Tak si říkám, jestli ona nebude spíš lakomá a nechce si to maso nechat raději pro sebe??? Granulky teď moc nedostávám, ale když jsou granule, dám si granule. Jak říkám, jím cokoli :-).

 

Jo a taky jsme byli na společné vycházce. Bylo nás fakt dost, ale panička říkala, že je to slabý, že nás bývá mnohem víc. Fajn bylo, že přijela Fate a tak jsem si měl s kým hrát. Oni ti dospěláci se někdy tváří strašně důležitě...hlavně když je jich víc. A Zippy tam měla Ansari, takže na mě neměla čas. Teda ale co ty dvě dělaly, to bylo fakt něco. Se divím, že se v tom lese nepřerazily. Panička jim říká bezmozci. Prej jim tatínek zapomněl dát mozek :-)). Fotky z vycházky jsou tady, tady a tady.

 

 

Fotky z jedenáctého týdne.

 

23.11.2010

Tak jsem v noci přemýšlel, co všechno ještě umím a nenapsal jsem to sem. Takže umím pouštět Natašu. To je náš vysávací robot. Ona pak jezdí po pokoji a já ji hlídám jestli dobře vysává. Ale vysává divně. Lítá zmateně po pokoji, tak se ji snažím vždycky trochu usměrnit, aby jela tam kam chci já. Někdy se mi to i daří, ale většinou si dělá co chce. No a pak ještě hlídám Ivana. Ivan je vytírací robot. Ten taky tak divně jezdí, ale toho zatím usměrnit nedokážu, protože je mnohem těžší a má větší sílu. Ale dávám tomu tak dva týdny a pak už si s ním jistě taky poradím.

No a pak umím rozkusat proutěnej koš. To jsem sem psát nechtěl, ale panička říkala, že musím. Že je to ostuda, tak ať to o mně všichni ví. Nevím proč ostuda, já jsem si dal fakt záležet a rozkousal ho důkladně. Žádná polovičatá práce!

A pak taky umím bezvadně lítat po schodech. To máme s pánečkama takovou hru. Já vyběhnu nahoru a schovám se tam. Oni mě hledají, vždycky volají "Astíku, kde jsi?, Astííííí, Astaldo!, Astaldo kde jsi? Astaldo ty potvoro, ty už jsi zase nahoře, co???" No a pak vyběhnou nahoru a snesou mě dolů. A za chvilku si to zase zopakujeme :-)).

 

závěr deníčku

9.12.2010  

Ani jsem si nevšimnul a už jsou zase dva týdny pryč. Ten čas tak strašně letí... Nám štěňátkům už byly 3 měsíce!!! A protože všichni vzorně posílají fotky, můžete mrknout jak jsme všichni vyrostli. Ale já, já vedu! Už mám 15kg!!! To nikdo ze sourozenců nemá. Takže jsem se konečně dočkal taky toho svýho NEJ :-).

Za ty dva týdny jsme stihli dvě hromadné procházky, které byly fakt super. První byla na Loveckou chatu, kde mají divný velký zvířata - prej jsou to koníci. Jako byly fakt obrovský, ale já se vůbec nebál! Se Zippy jsme jednomu chtěli dát pusu, ale panička se bála, tak nám to nedovolila. No pak jsem se taky socializoval v hospůdce. Bylo tam plno zajímavých věcí, taky spousta dětí, ale já musel sedět na zadku...no ale aspoň že tam bylo teplo... Fotogalerie z procházky na Loveckou chatu.

 

 

Durhá vycházka byla u nás ve Střeni a byla na sněhu. Jako kámoši fajn, ale ten sníh....no fuj. Je to mokrý a hlavně studený. Kdo tohle vůbec vymyslel??? A to jsem ještě nafasoval obleček po Zippy...chápete to? obleček po holce!!! Jsem to měl jak Superman pláštěnku...no prostě jako blbeček. Fotogalerie z vycházky Střeň.

 

 

Kromě toho že jsem krásně vyrostl, jsem se taky naučil spoustu nových věcí - dávat pac, zdokonalil jsem se ve vrčení a štěkání a můj nejlepší kousek - skoky na linku. Jak jsem vyrostl, tak když si vyskočím, tak tam krásně vidím a hlavně dosáhnu. Zrovna včera jsem paničce pomáhal s pečením vánočního cukroví. Poprvé jsem to teda moc nevychytal a nabral si plný čumáček něčeho hnusného bílého...prej to byla mouka. Ale až jsem to vykýchal, tak jsem si tam našel těsto. Jooo, to bylo něco jiného, to byla dobrotka. Jen panička pak trochu ječela. A nakonec, jsem si dal i upečené cukroví...to už panička ani neječela, prej už neměla sílu a jen se smála. Super věc ty vánoce!

Taky jsem se velmi zdokonalil v čůrání, teda spíš nečůrání doma. Stačí když si v kuchni kopnu do dveří a panička už letí, aby mi je rychle otevřela. Já se vyčůrám a podle toho jaký je počasí ještě případně zkontroluju zahradu - chápej, že když prší, sněží nebo je -100 stupňů (= -5 stupňů) už se ven moc nehodí chodit. No a když chci zpátky domů, tak zase kopnu do dveří a je mi otevřeno. A ještě jsem mooooc chválen. Tak nevím, ale myslím, že kdyby tohle udělal páneček, ta by dostal pěkně přes čumák :-)).

Musím se pochválit, ale jsem přeborník v jídle. A taky ho dostávám nejvíc! Zbaštím úplně všechno co mi panička dá a v jakémkoli množství (momentálně cca 1kg masa denně + zeleninka + kostičky nebo něco mléčného). A když se mi poštěstí a najdu si někde (na stole, na lince) něco navíc, dám si taky. Ale já si to můžu dovolit, protože jsem pořád krásně štíhlé štěňátko! Takže tlusťoši, záviďte :-).

No ale ještě jednu věc jsem se musel naučit. Pamtujete jak jsem minule psal, že teta Zippy a maminka musejí vždycky čekat až jim panička dovolí jíst a že mě to chtějí učit taky? No tak už se to stalo! Panička položí misky a my musíme čekat až řekne "můžete papat". Jako ty vteřiny před startem jsou fakt děsný! Ale čekat se musí, jinak by mi misku sebrala a stejně bych nic nedostal...tak co myslíte, není to týrání???

 

 

No a proč je tohle poslední kapitola deníčku? Protože i já už jdu do světa, už i já mám svého nového pána. Prý to bude super, budou mě mít rádi, budu moct na gauč, možná i do postele...budu papat maso a panička za mnou bude jezdit. Mám trochu strach, ale vím, že panička by mě nikomu špatnému nedala. Stejně jako moji sourozenci mají super páníky, tak i já teď budu mít. I když se přiznám, že bych raději zůstal doma... Přece jenom jsme toho s paničkou tolik prožili - porod v autě, moje první krůčky, první objevování světa když jsem otevřel oči...první stříhání drápků, moje první maso...panička odmítla několik zájemců o mě (a nejenom o mě), protože se jí nelíbili...pak mě pánečk málem přizabil když se mnou spadnul na zahradě, skoro jsem se utopil v jímce, ale panička mě zachránila....no a jsem přece tak moc, moc chytrý! Tak na mě myslete, snad to zvládnu!

 

fotogalerie z dvanáctého týdne

fotogalerie ze třináctého týdne1 + třináctohé týdne2